Pondělní rozladění

Krásné pondělní ráno! Posílám pozdrav z cesty do Prahy, ano tentokrát jsem si dala pozor na to abych za žádných okolností nedopatřením neocitla ve voze č.4, bohužel však nebylo volné již samostatné sedadlo. Paní sedící vedle mne je inspirací pro dnešní příspěvek a zároveň otázku,kterou položím závěrem. Na dvojsedadle jsem byla jako první a kupodivu na mne vyšlo místo u okna, hurá, během pár minut dorazila paní odhadem kolem padesátky, vzhledem nad průměrem v její věkové skupině automaticky si sundala kabát sedla a zabrala si středovou opěrku mezi sedadly, bez pozdravu nebo zeptání? Po chvíli cesty jí začal zvonit telefon, o lehce arogantním a nepříjemném tónu hlasu se bavit nechci, ale hovor trval 15 minut a očividně si nepřipouštěla, že třeba svou hlasitostí může rušit. Následně si skočila do jídelního vozu pro solené arašídy, které pojídá pojednom, neuvěřitelně u toho mlaská a šustí sáčkem, mlaskání nenávidím. Vždy jsem se chovala podle toho, jak mne rodiče naučili - slušně a podle mého názoru je slušné chování projevem " krásné" ženy. Nebo už se nenosí pozdravit při příchodu spolucestujícího ať už ve vlaku nebo výtahu, zeptat se zdali mohu použít středovou opěrku, nekouřit pokud je u vedlejšího stolu malé dítě nebo někdo jí a snažit se nerušit a brát ohledy na druhé, jak ve vlaku, letadle, restauraci, výtahu či kině?Jak to máte vy? Zajímáte se jen o sebe a cizí lidé jsou vám jedno? Máte " koule" na to říct potencionální spolucestující s dovolením mohla byste ztišit svůj film nebo použít sluchátka, pozdravit ve výtahu ikdyž v něm jedete déle? ( Nejspíš naučte se jíst se zavřenými ústy ať nemlaskáte neřekne nikdo z nás :-)

Oblékání a cizí města

Pěkné sobotní ráno z Ostravy! Myslela jsem, že se budu věnovat mnou oblíbenému nákupnímu artiklu a neutuchajícímu objektu touhy - botám, ale po včerejší pracovní rychlonávštěvě v Praze mi v hlavě hlodá jiná otázka a zajímá mne jestli to má ještě někdo podobně, asi mi bude trošku trvat než se dostanu k jádru věci, tak doufám, že se vám nechce vybíhat z postele eventuálně váš partner sleduje autosalon a nevěnuje pozornost tomu, že hned poránu držíte, telefon nebo notebook. Už odmala jsem se ráda pěkně oblékala a milovala, když mi maminka povolila šaty i do školy, když přestalo mrznout a já nemusela nosit punčocháče - ano ty hnusné hnědé, které se tak rády sesouvaly - na střední škole jsem brigádničila abych měla něco navíc a po maturitě to přišlo, z malého horského městečka jsem se kvůli vysoké škole odstěhovala do Ostravy a jak jsem koukala kolem sebe najednou jsem si už nepřipadala tak "hvězdně" oděná, po pár měsících jsem se s Ostravou sžila a opět mi můj styl připadal skvělý. Při vysoké škole jsem začala často pracovně navštěvovat Prahu, což mi zůstalo dodnes, před každou cestou jsem přemýšlela jak obléknout co nejlépe, to přesvědčení, jak mi to sluší mne vždy opustilo při výstupu z metra na Václavském náměstí nebo při vstupu do obchodních center, na Pařížské ulici jsem to čekala. Nyní už mne Praha nešokuje, ale stejný pocit zažívám, když letím nebo jedu do zahraničí,  spolehlivě to funguje v Miláně, kde už bych podle četnosti návštěv měla být jako doma, nebo když jsi zkouším v oblíbených obchodech nové věci - proč mi připadá, že jsou najednou daleko hezčí než ty co mám na sobě, byť jsou třeba čtrnáct dní staré? Střih je lepší, barvy mi více sluší, zažíváte také obdobné pocity?

Boty

Krásné páteční dopoledne. Právě jsem na cestě Pendolínem z Ostravy do Prahy, teď už je vše fajn, ale ráno bylo tragické. Na poslední chvíli jsem dorazila na nádraží a snažila se koupit jízdenku s jasnými požadavky - samostatné sedadlo ve směru jízdy tak ať mě nikdo neruší. Paní u přepážky vypadala, že splnila mé přání - ovšem realita byla hrozivá a ukázala se jakmile jsem se usadila a kolem mne začaly chodit matky s dětmi, které křičely, odmlouvaly a brečely. Připadala jsem si jako nepatřičný učastník zájezdu. Po 25 minutách kdy jsem trpěla jako zvíře - ano včerejší den otevřených dveří a mnoho sklenek prossecca spolu s brzkým vstáváním není optimální kombinace - jsem se dozvěděla, že se jedná o dětský oddíl! Výborně- z čehož vyplývá, pokud chcete mít klid - nikdy! - si nenechejte dát místo ve 4. voze a nevěřte paní u přepážky. Místo jsem urychleně opustila a sedla si do uplně prázdného vagónu před jídelním vozem, který během půl hodiny prázdný nebyl -matky chtěly asi dopřát kávičku a nevychovaným dětem více prostoru pro házení hraček s hraní her na tabletu bez sluchátek, očividně jsem někomu udělala asi něco špatného. V podstatě mám cesty mezi Prahou a Ostravou vlakem ráda, narozdíl od těch autem, ale prozatím mě děti ničí. Očividně si budu muset spravit den a koupit něco pěkného. Jsem divná, že v téměř 28 letech nemám žádné mateřské pudy a děti, až na pár vyjímek, se mi zdají protivné a ty čerstvě narozené se mi dokonce ani nelíbí a když se všichni rozplývají, já vidím jen hlavu nesouměrně velkou k tělíčku? Nadpis příspěvku zněl boty, ale k nim jsem se nezvládla dostat, nevadí snad příště, třeba cestou zpět pokud mi nebudou děti skákat po hlavě.