Oblékání a cizí města

Pěkné sobotní ráno z Ostravy! Myslela jsem, že se budu věnovat mnou oblíbenému nákupnímu artiklu a neutuchajícímu objektu touhy - botám, ale po včerejší pracovní rychlonávštěvě v Praze mi v hlavě hlodá jiná otázka a zajímá mne jestli to má ještě někdo podobně, asi mi bude trošku trvat než se dostanu k jádru věci, tak doufám, že se vám nechce vybíhat z postele eventuálně váš partner sleduje autosalon a nevěnuje pozornost tomu, že hned poránu držíte, telefon nebo notebook. Už odmala jsem se ráda pěkně oblékala a milovala, když mi maminka povolila šaty i do školy, když přestalo mrznout a já nemusela nosit punčocháče - ano ty hnusné hnědé, které se tak rády sesouvaly - na střední škole jsem brigádničila abych měla něco navíc a po maturitě to přišlo, z malého horského městečka jsem se kvůli vysoké škole odstěhovala do Ostravy a jak jsem koukala kolem sebe najednou jsem si už nepřipadala tak "hvězdně" oděná, po pár měsících jsem se s Ostravou sžila a opět mi můj styl připadal skvělý. Při vysoké škole jsem začala často pracovně navštěvovat Prahu, což mi zůstalo dodnes, před každou cestou jsem přemýšlela jak obléknout co nejlépe, to přesvědčení, jak mi to sluší mne vždy opustilo při výstupu z metra na Václavském náměstí nebo při vstupu do obchodních center, na Pařížské ulici jsem to čekala. Nyní už mne Praha nešokuje, ale stejný pocit zažívám, když letím nebo jedu do zahraničí,  spolehlivě to funguje v Miláně, kde už bych podle četnosti návštěv měla být jako doma, nebo když jsi zkouším v oblíbených obchodech nové věci - proč mi připadá, že jsou najednou daleko hezčí než ty co mám na sobě, byť jsou třeba čtrnáct dní staré? Střih je lepší, barvy mi více sluší, zažíváte také obdobné pocity?