Boty II

Je tady středeční ráno a Charlie zjistil, že římská roleta, která zakrývá botník není zeď, jak jsem mohla být tak naivní? Díky bohu to odnesly jen crocsy. Tato událost mne přivedla k zamyšlení nad botama. Musím se přiznat, jsem závislá, mám přes sto párů bot a stále jich nemám dost, jak se to stalo? Předpokládám, že to není jen rozmařilost, ale diagnóza, která započala traumatem v dětství.  První boty, které jsem řešila byly o dvě čísla větší, nezničitelné tenisky značky Prestige, které mi rodiče koupili aby se mnou "rostly", bože, jak já je nenáviděla, stejně jako fakt, že se celý arsenál mého obutí skládal z hnědých kožených sandálů, zmiňovaných prestižek, kotníčkových bot a zimních sněhulí. Snažila jsem se je prošoupat, nenápadně rozpárat a ony pořád držely. Jak jsem záviděla kamarádkám barevné střevíčky, číny nebo tenisky s průhlednými bublinami od vietnamců. Toto utrpení jsem si začala vynahrazovat ihned poté, co jsem začala brigádničit, bohužel můj rozpočet byl značně omezený a svět stránek barevných časopisů nekonečný. První drahé boty si pamatuji dodnes,bylo mi 16 a 3690 kč jsem ivestovala z brigády v místní restauraci, béžové diesel kožené páskové na dvanácticentimetrových kovových podpatcích. Jako dnes si vzpomínám,  jak jsem vyrazila v šatech poprvé pěšky do města, ta bolest a soucitný komentář jedné důchodkyně, po kterém jsem se zula a šla bosá domů. Postupně se začala sbírka zvětšovat, boty jsou věčné a vděčné, nevadí jim když zhubnu nebo přiberu, vždy mi sluší a dokonce jim odpustím i to, že tlačí, narozdíl od kalhot. Mám boty na koukání, boty takzvané " do auta z auta", boty nenositelné jelikož v nich měřím dva metry, boty pohodlné, rebelské, boty, které jsem ani nevytáhla z krabice ( viz fotografie ), jelikož si nejsem tak jistá jejich zakoupením a kolikrát se přistihnu,že cestou do koupelny jen tak vytáhnu roletu, kochám se a s láskou prohlížím jednotlivé páry a několikrát do roka, vždy když jsem sama doma, si otevřu prosseco a udělám si krásný večer, kdy celý botník vytáhnu a přeorganizuji. Z mého botníku se stala, ne mou vinou, atrakce, kterou můj partner ukazuje návštěvám ba dokonce jej má i vyfocený. Máte to někdo podobně nebo vás provází jiná závislost? Kolikatery máte boty a kolikatery doopravdy nosíte? Třeba se vyskytne článek boty xyz, kde budu postupně představovat své oblíbené a jejich příněhy...

Charlie je doma

Krásný večer! Za poslední týden došlo k velkému převratu v mém dosavadním životě a stále mám smíšené pocity - pořídila jsem si psa, krásné roztomilé štěně modrého whippeta. Celá tato věc se udála na mé poměry velmi rychle, partner polevil, já využila situace, štěňata byla na světě a během týdne jsme najednou nebyli dva. Charlie je ďábel, běhá, spí, kouše, spí, čůrá všude okolo a spí a ve mě se probudila zodpovědnost, svůj den si plánuji na minuty a přemýšlím a doufám, že jsem dostatečně schopná vychovat jej, zároveň se tímto krokem ukazuje jaký je můj vztah s partnerem, mám trošku strach zdali vše zvládnu a budeme všichni spokojení. Přidávám momentku té malé potvůrky a běžím na procházku.